Letošní jaro strávila Hanka ve Španelsku, tak jsme se po zralé úvaze rozhodli uspořádat tradiční jarní závod v podzimním termínu. Z našeho pořadatelského týmu tak vypadl Saša, který naopak odcestoval do Bruselu. Zpočátku se nám navíc marně dařilo hledat vhodný termín, museli jsme jej několikrát měnit, až jsme se naštěstí konečně dohodli. Ale neměli jsme tušení, zda vůbec někdo přijde, když jsme termín konání závodu zveřejnili jen pár týdnů dopředu.
Čas nám dával neúprosně zabrat, snad ještě více než v minulých letech.
Počasí nám, zdá se, přeje. To je zcela zásadní! Přijíždíme na místo podle plánu před devátou hodinou ranní, chystáme prezentaci a kontroly na stavění. Přichází první závodník – Tonda, tak jej zapojujeme do příprav. A jdeme stavět kontroly. Martin tentokrát neběží kvůli zranění, a tak nám vydatně pomáhá nejen na shromaždišti, ale i při stavění kontrol. Stavění je zejména díky malé mapě a tudíž blízkosti všech kontrol rekordně rychlé.
Na shromaždiště mezitím proudí davy (aspoň nám to tak přijde:-)) účastníků, zejména těch mladších deseti let. Rozhodujeme se vypustit davy dětí lačnících po dobrodružství do lesa. První velkou skupinu tvoří klan Finstrlových, po několika menších skupinkách sprintem vyráží na trať chumel Kočovi-Klieštikovi doprovázený „tetou Evou“ a „strejdou Emilem“, kterým ještě jednou děkujeme za účast a za neplánovaný, leč velmi ocenění hodný doprovod divé zvěře. Všechny děti si orienťák užívaly, pilně lepily nálepky, kleštičkami razily do svých průkazek a zdárně doběhly do cíle. A všechny děti zvítězily!
Drželi jsme se časového plánu, a tak v 10:30 hromadně vystartovali dospělí účastníci. Trať byla velmi rychlá, což již za necelých 6 minut potvrdil Peťa Kovář následovaný Jirkou Klieštikem a Honzou Kovářem. Další borci (a borkyně) doběhli v závěsu, takže to vypadalo na dramatickou stíhací jízdu v druhé etapě. Deset z dvanácti závodníků stihlo oběhnout všechny kontroly scorelaufu za méně než deset minut.
Bez dlouhého zdržování jsme závodníky vypustili do lesa a čekali, jak se poperou s relativně krátkou tratí, ale množstvím terénních útvarů. Jako první se na diváckou kontrolu přihnal Petr Zelený, těsně následovaný Honzou Kovářem. S téměř tříminutovou ztrátou se na divácké kontrole objevil Peťa Kovář a půl minuty za ním Jirka Klieštik. S osmi až desetiminutovou ztrátou pak doběhla čtveřice Vašek Hadrava, Pavel Šimeček, Tonda Vaishar a Dalibor Hejna. Vypadalo to na dramatický souboj až do konce.
Finiš si pohlídal Petr Zelený, který si po dvou druhých místech na Jerry Cupu mohl vychutnat cenné a zasloužené vítězství. V bratrském souboji nakonec Honza uhlídal druhé místo před Peťou, který však v druhé části tratě stáhl většinu náskoku vedoucí dvojice. Honza se po závodě nechal slyšet, že porazit bráchu je v podstatě vítězství a splnění jediného cíle. Ètvrté místo si v poklidu pohlídal Jirka. V napínavém souboji o páté místo měl nejvíce sil Pavel ©imeček (který stíhal sbírat i nálepky určené původně pouze dětem), následovaný Tondou Vaisharem, Daliborem Hejnou a Vaškem Hadravou. Devátého Štěpána Řiháčka jsme ze shromaždiště několikrát zahlédli v různých částech lesa, aby nakonec doběhl s nevelkou ztrátou a jednou chybějící kontrolou. Mimo soutěž běžící Brabik (po návratu z dětské kategorie, kde doprovázel drobotinu rodiny Kovářů) prokázal své kvality a dosáhl nejlepšího času v obou etapách, i když už to nebylo „o parník“ jako v některých předchozích ročnících. Zkrátka je vidět, že se Jerry Cupu účastní kvalitní závodníci!
V závodě žen se drama nekonalo, LeNka Kočová si pohlídala před Lídou Nepomuckou první místo. Mimo soutěž běžící Lenka Hloušková prokázala své zkušenosti a dosáhla nejlepšího ženského času v etapě.
Závěrem lze říci, že celý závod proběhl jako obvykle ve velmi přátelské a pohodové atmosféře, všichni závodníci byli po zásluze oceněni při hromadném vyhlášení vítězů, a tak nezbývá, než se těšit na jubilejní desátý Jerry Cup.
Díky za účast všem účastníkům i pořadatelům.
Jerry