Jerry Cup – 11. ročník se uskutečnil 21.6.2014.



Letos jsme začali druhou desítku našeho tradičního závodu, který se snad opět vydařil. Poprvé se zúčastnili všichni přihlášení závodníci, bylo optimální počasí a jedinou kaňkou tak zůstává špatně postavená kontrola u scorelaufu.

Kde a Kdy?


Tak jako každoročně jsme od zimy spekulovali, kdy a kde se náš tradiční závod uskuteční. Zlomový moment obvykle nastane až se stanovením data závodu. Pak už je téměř jisté, že se závod podaří uskutečnit. Dlouho se nám nedařilo najít vhodný termín, domluvili jsme se až v dubnu, kdy již bylo jasné, že se nám nepodaří v letošním pořadatelském týmu udržet Sašu, neboť časté pendlování Brusel – ČR je přece jen náročné. Volba padla na relativně pozdní červnový termín. Okruh potenciálních míst pro uspořádání Jerry Cupu byl diskutován až koncem května a finální místo zvoleno začátkem června. Shromaždiště se nám líbilo na první pohled, ale váhali jsme kvůli odporu k místnímu lesu, který je zarostlý a kopcovitý. Rozhodl fakt, že je zde relativně nová mapa a že by se nám mělo podařit udělat tratě „nahoře“ bez nutnosti seběhu do Adamova, i když za cenu přebíhání silnice.

Týden před závodem:


Týden před závodem jsme s Hankou vyrazili do lesa. Tentokrát tratě navrhla Hanka, já jsem provedl jen drobné korekce, ale základní kostru jsem ponechal. Při bližším zkoumání tratí šlo vyčíst základní myšlenku: Celou trať pokud možno postavit na jedné vrstevnici :-) Vyrazili jsme do lesa a již po pár metrech jsme byli zděšeni, jaká džungle v lese je. Velmi rychle jsme si na to však zvykli. Byli jsme příjemně překvapeni tím, jak mapa sedí, a tak náš klasický průzkum terénu ubíhal velice dobře. Většinu již naplánovaných kontrol jsme odsouhlasili, některé jsme malinko posunuli. V druhé části jsme se věnovali scorelaufu, který jsme upravili trochu více, jediné větší dilema bylo, zda ponechat vývrat uprostřed porostu, který moc neseděl. Kontrolu jsme ponechali, ovšem bohužel na špatném místě:-( Největší neznámou byla kategorie pro děti, kterou na několika místech komplikovaly nevýrazné, často zarostlé cesty. V jednom místě byly kopřivy až do výše ramen (téměř 2 metry vysoké osoby), proto jsme děti poslali jinudy. Začal poslední týden před závodem, který bývá tradičně velmi hektický. Bylo třeba nakreslit tratě, zkontrolovat, vytisknout, připojit popisy kontrol, vytvořit dětské průkazy s obrázky, připravit samolepky, vyrobit a vytisknout diplomy, předepsat startovní průkazky atd. Vše tradičně vrcholí den před závodem, kdy nakládáme materiál v oddílovém skladu, dolaďujeme poslední detaily a odjíždíme nakupovat ceny do Tesca. Vše jsme úspěšně stihli i díky tomu, že nám vydatně pomohl Martin, zejména s nakreslením a vytisknutím všech map.

Den závodu:


Na místo srazu dorážíme později, než je domluveno, pouhých cca 45 minut před plánovaným startem dětských kategorií, takže se dostáváme do mírného stresu. Než nachystáme prezentaci, provedeme kontrolu ražení a roztřídíme kontroly, zbývá 15 minut do startu. Vrháme tedy všechny síly do stavění dětské kategorie, abychom dodrželi časový plán. Největší problém zaznamenávám při umístění nálepek na kontrole křížení pěšiny a elektrického vedení (v praxi pěšinka a 4 metry nad ní dráty). Vypůjčuji z lesa kládu a řešení je na světě. Nicméně jsem se zdržel a dostáváme se do pětiminutového skluzu. Nevadí. Dětí je zatím málo. Lenka zůstává na prezentaci a my s Hankou a s Martinem pokračujeme ve stavění. 10:20 hotovo, bezva! Všichni dospělí, kteří chtějí startovat, jsou připraveni a můžeme tedy cca v 10:40 odstartovat scorelauf. Jsme trochu nervózní, když po deseti minutách nevidíme ani jednoho závodníka, ale nakonec přece jen všichni doběhnou, bohužel většina z nich pohromadě, což je způsobeno hlavně chybně postavenou kontrolou, kde se všichni seběhli. Nejprve kritice nevěřím a jsem přesvědčen, že kontrola je správně (každou kontrolu vždy ověřujeme alespoň ze dvou směrů), ovšem posléze se na místo vydávám s Martinem a s buzolou a nakonec musím dát kritikům za pravdu – první špatně postavená kontrola v historii Jerry Cupů, ale pořádně zamrzí. Odhadovaný směrný čas (15 minut) je však naplněn.

Hlavní závod:


Většina závodníků zmizela v lese velice rychle, nebylo tedy vůbec jasné, jak se závod vyvine a kdo tentokrát zasvítí. Na bednu mohla pomýšlet hned desítka závodníků. Závod se velmi vydařil Ondrovi Sáňkovi, který startoval na 11. místě, ovšem diváckou kontrolu razil již jako první s tříminutovým náskokem, který si bez problémů pohlídal až do cíle. O druhé místo probíhal tuhý boj mezi čtyřmi závodníky, kteří razili diváckou kontrolu v rozmezí půl minuty. Nejlépe se vypořádal se závěrečnou pasáží Aleš Finstrle, který na posledním úseku poskočil o jednu příčku na stříbrnou pozici. Pro bronz si doběhl poprvé startující Jirka Pekárek, který se tak jednoznačně stal objevem roku. V těsném závěsu doběhli Tom Hanžl a Dosík. O minutu zpět doběhl na šesté pozici Jirka Klieštik následovaný Luděkem Finstrlem a za další minutu Peťa Kovář. Pěkné deváté místo udržel Tonda Vaishar a první desítku uzavřel Milan Sáňka. Pod hodinu to ještě stihl Jirka Flodr a těsně nad hodinu zase Petr Kroutil. Po doběhu Michala Touše a Vaška Hadravy jsme měli venku z lesa kompletní pole závodníků a mohlo se jít na vyhlášení. Mezi ženami nebylo od začátku do konce co řešit. Svoji rychlost a zkušenost bez problému prodala Zuzka Rábová, na druhém místě skončila Lenka Kočová a bronzové místo obsadila Lisa Melymuk. Všechny ženy je třeba vyzdvihnout, neboť absolvovali stejnou trať jako muži a mezi muži si rozhodně nevedly špatně.

Dětský závod:


V dětské kategorii se nám poprvé výrazněji rekrutovala skupinka závodníků absolvující trať bez rodičů a vedlo se jim vskutku dobře. Hned dva závodníci byli rychlejší než nejrychlejší dítě v doprovodu rodiče. Je třeba pochválit všechny děti, ty starší za to, jak si s tratí poradily bez rodičů a ty mladší za zdárné absolvování všech překážek a nalezení všech obrázků.

Závěrem:


Všichni závodníci se vrátili z lesa živi, zdrávi a snad i spokojení, takže můžeme i jedenáctý ročník považovat za úspěšný. Věřím, že se všem závod líbil tak jako nám, pořadatelům. Chtěl bych poděkovat všem závodníkům za účast a příjemnou atmosféru, která na Jerry Cupu vždy panuje. Zároveň bych chtěl poděkovat pořadatelům a všem, kteří nám pomohli s organizací.



Copyright © 2013 Lenka Kočová
All Rights Reserved.