Jerry cup – 5. ročník - Jak šel čas

Skončila zima, začalo se oteplovat a to bylo jasné znamení blížícího se termínu, kdy již tradičně pořádáme závod v orientačním běhu pro naše kamarády a jejich kamarády, zkrátka pro všechny, kdo si chtějí tento sport vyzkoušet jednou za čas, v jeho nesoutěžní podobě.

Už dávno nás napadlo závod trochu zpestřit a letos přišel čas vymyslet, jak na to. Říkali jsme si, že když pořádáme akci „jen“ jednou za rok, bylo by pěkné připravit více než jeden klasický závod. Tak jsme začali přemýšlet, jak připravit třeba dva závody. Hromadný start se přímo nabízel, abychom předešli velkým časovým prodlevám. Ale jak to udělat, aby všichni neběželi spolu? Scorelauf. To ale nestačí. Pole závodníků je třeba rozptýlit ještě trochu jinak...

Měsíc před závodem: Kde to bude? Možností bylo několik: přehrada pod hradem Veveří, Popůvky, Ostopovice, Soběšice, Mariánské údolí, Lesná. Nemalou roli při rozhodování hrála nakonec i vzdálenost od místa bydliště. Bylo rozhodnuto.

Tři týdny před závodem: Co ten scorelauf? Musíme vymyslet cca 4-6 prvních kontrol, ale tak, aby všechny varianty tratí byly ekvivalentní, nejen vzdálenostně, ale hlavně co se týká obtížnosti. Hledám na mapě vhodné objekty a nacházím 3 jámy a 5 prohlubní. Základní myšlenka je na světě. Polovina lidí půjde do jam, polovina do prohlubní. Vymyslet zbytek kontrol nebude problém.

Dva týdny před závodem: Jdeme se podívat do lesa. Jsme rozpačití z toho, že jámy nacházíme v pohodě a s prohlubněmi máme velký problém. Je těžké rozeznat, které malé prohlubně v terénu odpovídají těm v mapě, navíc všechno v nastupující džungli. Začínáme mít pocit, že by to nebylo spravedlivé. Vymýšlíme však řešení. Máme dost prohlubní na to, abychom je zařadili do všech variant 1. etapy. A tak krajní prohlubně dáváme jako první kontroly varianty A (A1, A2) a prostřední prohlubeň dáváme do scorelaufu varianty B. To stejné činíme se třemi jámami a konečně máme pocit z objektivity tratí. Teď už jenom správně to postavit.

Týden před závodem:
Sobota: Vymýšlím tratě. 1. etapa už je prakticky hotová, zbývá 2. etapa. Kostra je jasná, kolem zahrádek, hledám vhodné objekty pro kontroly. Postupy tak, aby se nešlo po silnici, různé délky, zajímavé objekty. Vím, že v lese je džungle, takže volím model většina postupu po cestě a krátká dohledávka. U kategorie Z přidávám několik obtížných postupů s těžkou dohledávkou.

Neděle: S Hankou tratě procházíme, upravujeme, konzultujeme, říkáme si, „jak to půjdou“ a jestli to není moc těžké/lehké/kopcovaté/zarostlé/dlouhé/krátké,…

Pondělí: Jdu do lesa proběhnout všechny vymyšlené kontroly, mám na to hodinu. Trvá mi to mnohem déle, než čekám, protože některé kontroly nenacházím (dva výrazné stromy) a musím hledat náhradní objekty. U černého křížku (malý objekt) v mapě zase vůbec nevím, co přesně hledám, tak chvíli běhám hustníkem, než najdu malý dřevěný přístřešek. Alespoň, že tu ten objekt je. Kontrola číslo 5 kategorie S (resp. 7 kat. Z) měl být posed uprostřed průběžného lesa. Přibíhám blíže, místo lesa vidím naprosto neprostupnou paseku s trávou a vším možným zeleným sahajícím mi tak zhruba po prsa a je mi hned jasné, že toto závodníkům udělat nemohu, přestože posed v dálce vidím. Po chvíli snažení tuto kontrolu vzdávám a nacházím poblíž jámu, která se ukáže být skvělou náhradou. Zdaleka nestíhám všechny kontroly, už se musím vrátit – ještě že bydlím tak blízko prostoru závodu!

Úterý: Jdu do lesa s odhodláním proběhnout zbytek kontrol. Opět se setkávám s nástrahami přírody, ale tentokrát vše zvládám. Vracím se opět celý od bahna a popálený od kopřiv. Uvidíme co na to závodníci, říkám si se smíšenými pocity ale s vědomím, že velká část kontrol kategorie S se dá oběhnout po cestách a Ti co se přihlásili do Z, musí počítat s tím, že se trochu „zapotí“.

Středa: Měřím tratě, Z se mi zdá krátké, proto vymýšlím nové kontroly. Zároveň vymýšlím jednu kontrolu navíc do 1. etapy (suchá mělká rýha – severní konec), aby byla větší možnost volby a pole závodníků se lépe roztrhalo. Získávám mapy.

Pátek: Jdu do lesa zkontrolovat nově vymyšlené kontroly, běžím kolem prohlubní 1. etapy a znovu si říkám, jaký to bude oříšek. Po schůzce s Hankou a Sašou, kde se ještě naposledy bavíme nad tratěmi a detaily závodu a řešíme, co je třeba ještě vykonat a jestli jsme na nic nezapomněli, jedeme do skladu pro veškerý materiál, do Tesca pro ceny a pak domů kreslit mapy, což nečekaně trvá skoro do tří do rána. Ještě že jsme na to tři.

Sobota:
A je tady den závodu. Sluníčko svítí – skvělé znamení, nálada je dobrá. Při snídani ještě řešíme, jaká hesla napíšeme na první kontroly. Vítězí Sašův výborný nápad. Jen tak nezapomenu na dobíhající zpocené závodníky, kteří ještě lapající dech šeptají Hance do ucha „Ježeček“ či „Myšička“.

Ale to bych předbíhal. Dojedeme na místo shromaždiště, je poměrně chladno, ale hlavně neprší. Než stihneme rozbít tábor a rozdělit si kontroly na stavění, přicházejí první závodníci. My se Sašou vybíháme stavět. Hanka a přicházející Lenka si berou na starost prezentaci. Kontrol je hodně, stavění se protahuje. Hanka pak pomáhá stavět a na shromaždišti tak zůstává z pořadatelů jen Lenka, ale všechno jako obvykle skvěle zvládá. S Hankou jsme postavili „problematické“ prohlubně s přehledem a poctivě tak, že jsem ochoten za ně dát ruku do ohně, dobíhá Saša ze stavění a můžeme startovat.

Start byl 100 metrů od cíle hlavně proto, aby byly obě varianty scorelaufu stejně obtížné, ale soudě podle hromadného úprku směrem k cíli, jsme to ani nemuseli dělat :-) Během první etapy kolem nás sem tam proběhne závodník či závodnice, což nás baví a my si myslíme, že se nám záměr pole roztrhat podařil. Jako první dobíhá favorit Kolbič s Radkou, až později přijdeme na to, že jim chybí kontrola. Po pár minutách se již začínají objevovat další závodníci, až jsou nakonec v cíli všichni. Tuto etapu tedy hodnotíme jako úspěšnou a začínáme chystat stíhací závod, který zejména v kategorii Z slibuje zajímavý souboj, protože několik závodníků startuje velmi brzy za sebou.

Po startu etapy Saša bere foťák a odchází ke krmelci, aby nás informoval z „radiokontroly“ o průběhu závodu. V cíli tak máme přesné informace o tom, že kategorii S vede s přehledem Jakub, zatímco v kategorii Z po zdánlivě velkém náskoku Ondry vypadá souboj zajímavěji: Ondra byl dostižen Daliborem u kontroly, na které jsem si dal opravdu záležet. Byl to konec rýhy na hřbetu v hustníku. V cíli se ukazuje, že Ondra měl do závěrečného kopce více sil, což zřejmě rozhodlo. Pro Dalibora může být útěchou, že absolutní čas druhé etapy měl nejlepší. Na třetí místo se propracoval už s větší ztrátou Jirka, což nám rovněž hlásila radiokontrola. V souboji žen jsme již na radiokontrole věděli o nástupu Magdy, která obhájila loňské vítězství. Magda tak má velký cíl pro příští ročník, třikrát po sobě vyhrát Jerry cup se zatím nikomu nepodařilo, obhájit své vítězství dokázala ještě Lenča v roce 2005 a Michal v roce 2006. Na druhém místě skončila při své premiérové účasti Olga, pro 3. místo si doběhla tradičně dobře běžící Peťa, které se podařila zejména druhá etapa, kde zaostala za Magdou o pouhých 33 sekund. V kategorii S si pro druhé místo doběhli Kolbič s Radkou, tentokrát pod vedením Radky, třetí místo si pohlídal Váša.

Po vyhlášení výsledků ještě čekáme na několik závodníků, kteří však dobíhají k velké radosti všech pořadatelů záhy. Sbíráme kontroly, uklízíme a jede se domů s pocitem dobře vykonané práce.


  • Letošního ročníku se zatím zúčastnilo nejvíce závodníků (22), z toho 7 v kategorii Z a 15 v kategorii S.
  • 9 závodníků bylo letos na Jerry cupu poprvé.
  • Za všech pět ročníků si s námi přišlo vyzkoušet orienťák 59 lidí.
  • Stále máme dva závodníky, kteří se zúčastnili všech 5 závodů. Je to Lenča a Michal.

Letošní závod byl jiný než ty předchozí. Pokusili jsme se jej zpestřit přidáním další etapy a myslím, že závodu to jen prospělo, alespoň osobně z toho mám velmi dobrý pocit. První etapa měla nejen rozptýlit startovní pole, ale také ukázat, kdo se dokáže rychle zorientovat, určit si správné pořadí kontrol a získat tak výhodu pro druhou etapu. Stíhací závod pak sliboval dramatickou zápletku. Myslím, že všechny předpoklady se splnily a závod se povedl. Možná se však pletu, i proto samozřejmě uvítáme veškeré komentáře či připomínky, ať už k právě skončenému závodu nebo jako náměty do budoucna. Vzkazovník na našich stránkách je přímo ideálním místem pro diskuse na témata „Jak by mohl vypadat příští závod“ nebo „Co se nám na závodě líbilo, nelíbilo, co zlepšit.“ Když jsme před pěti lety začínali na Pohádce Máje v Žebětíně, vůbec jsme netušili, jestli se nám akce podaří, jaký bude mít úspěch u účastníků a zda ji vůbec budeme opakovat. Byly to však zejména velmi pozitivní reakce účastníků prvního ročníku, které nás přesvědčily, že má smysl v pořádání pokračovat. Po druhém ročníku ve Vranově a dalších neméně úspěšných závodech v Rozdrojovicích, Bystrci a nyní na Lesné, máme za sebou 5 ročníků a já mohu konstatovat, že se z našeho závodu stala příjemná tradice, která je pro nás vždy zpestřením jara. Závěrem bych rád moc poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě závodu, ať už v předstihu nebo v den závodu.

Jerry




Copyright © 2013 Lenka Kočová
All Rights Reserved.