Letos čas utíkal snad ještě rychleji než dříve. Než jsme se po zimě stihli rozkoukat, termín Jerry cupu
se přiblížil mílovými kroky.
Loňský 5. ročník nás ubezpečil v tom, že 2 etapy jsou správná cesta, tak jsme se rozhodli tímto
směrem pokračovat. Nabízela se klasická otázka. Kde to bude? Možností bylo opět několik: vzadu na
přehradě, Popůvky, Soběšice. Při objíždění všech možných míst jsme se rozhodli pro palouček nad
Žebětínem. Nevýhodou sice byla relativně velká vzdálenost od MHD, což se ale nakonec ukázalo jako
zanedbatelný problém. Palouček je kousek od silnice, dostupný autem a přitom daleko od civilizace.
Je tu kolem pěkný les a z paloučku vede hned 7 cest, což vybízí k novým zajímavým prvkům pro
závod.
Dva týdny před závodem: Při plánování tratí jsme se rozhodli, že první etapa bude opět scorelauf
následovaný klasickou etapou s handicapovým startem. Pro zpestření jsme tentokrát vymysleli
diváckou kontrolu.
Týden před závodem:
Vymýšlím tratě. 1. etapa už je prakticky hotová, kontroly na scorelauf se přímo nabízí. Zbývá 2. etapa.
Původně plánuji trať protáhnout až na Lipový Vrch, ale tuto myšlenku záhy opouštím zejména kvůli
velkému množství údolí, které by bylo třeba překonat. Porost v této oblasti taky není nejpřívětivější.
Vymýšlím kategorii S, zbývá jen doladit kontroly. Kategorie Z by mohla mít křížení, nacházím pěkné
objekty pro umístění kontrol a vychází mi parádní postupy. Jsem spokojen. Hanka tratě schvaluje,
zbývá poslední a nejtěžší krok – jestli realita v lese odpovídá situaci v mapě.
Tři dny před závodem: Jdeme se podívat do lesa. Některé kontroly nacházíme snadno, jinde jsme
nuceni k posunutí kontroly z rozličných důvodů. „Roh oplocenky“ nemůžeme postavit, protože tam
žádný plot není, „vidlici rýh“ měníme na „konec jiné rýhy“, aby byla kontrola jednoznačná. „Hustník“
měníme na „údolíčko“, protože správný hustník nelze v bující vegetaci najít ani při nabíhání z několika
stran ani za použití krokování či azimutu. Když jsme „konec pěšiny“, která šla jen těžko identifikovat,
měnili na zřetelný „vývrat“, nenapadlo nás, kolik problémů touto kontrolou způsobíme závodníkům.
Den před závodem: Kreslíme ostrou trať a tiskneme mapy. V oddílovém skladu nakládáme veškerý
materiál, jedeme do teska pro ceny. Je 9 hodin večer a my máme vše nachystané, to je úspěch!
Sobota – den závodu:
Sluníčko svítí – to je důležitý stavební kámen úspěchu.
Na místo dorážíme lehce po čtvrt na deset, zase později než jsme chtěli. Lenka s Klárkou na zádech
vyráží fáborkovat cestu od autobusové zastávky. My jedeme dál a okamžitě si rozdělujeme úkoly. Než
Hanka rozdělí kontroly jednotlivým stavitelům, vyrážíme se Sašou postavit scorelauf. Za necelých 10
minut jsme připraveni vyrazit na stavění kontrol 2. etapy. Ještě že je s námi Martin, který zodpovědně
přebírá prezentaci, abychom mohli všichni 3 do lesa. Hanka vyráží do nejbližšího údolí na úvodní
kontroly, my se Sašou jedeme autem, abychom všechno stihli, a spravedlivě si rozdělujeme vzdálené
kontroly. Máme na to 25 minut. Stíháme, Saša je u auta dřív a vracíme se zpět. Závodníci teprve
přicházejí, času máme dost, přijíždí nás podpořit Tonda, radost nám dělá také účast Váši a Martičky.
Trochu jsme se báli, že po startu vyrazí všichni stejným směrem, což se ale k naší radosti nestalo a
celý dav se okamžitě rovnoměrně rozptýlil do všech směrů. Scorelauf se ukázal být jednodušším než
minulý rok, do dvaceti minut byli všichni zpět, jen s minimálními rozestupy.
Na nic jsme nečekali a pustili jsme se do druhé – hlavní etapy. Již od začátku to vypadalo na veliký
souboj zejména v závodní kategorii. Hned po startu závodníků jsme se vydali postavit zbývajících 5
kontrol v prostoru, kde se běžel scorelauf. Pak už jsme na divácké kontrole napjatě očekávali první
závodníky. Jako první se z lesa vynořil Honza Auer, který kvůli zdravotní indispozici změnil kategorii
na S, kde si s přehledem pohlídal vítězství. Asi dvě minuty poté, co Honza odběhl z divácké kontroly,
jsem si uvědomil, že jsme ještě nepostavili poslední kontrolu. Bez mapy, s nakousaným krajícem
chleba v jedné ruce a kontrolou v druhé ruce jsem zběsile vyrazil chybu napravit. Naštěstí jsem byl
na místě dřív než Honza a mohl jsem si tak oddechnout. Po chvíli proběhl diváckou kontrolou Honza
Kohoutek, který ovšem s vidinou blízkého cíle podcenil poslední 3 kontroly a my jsme ho tak ztratili
na dlouhé minuty z očí. Takový už je orienťák, i kratičká ztráta koncentrace může znamenat velikou
chybu. Mezitím se objevila Olí, která si v pohodě udržela vedení mezi ženami. Pak už začal souboj o
vítězství v závodní kategorii. Na diváckou kontrolu dorazil jako první Ondra stíhaný Honzou Pavelkou.
Honzovi se podařilo téměř minutové manko z divácké kontroly stáhnout na rozdíl 20 sekund, ale na
vítězství to nestačilo. Boj o bronz byl také napínavý. Ještě na divácké kontrole byl třetí Peťa Kovář,
ovšem jen o 20 sekund před výborně běžícím Milanem Sáňkou, kterému se ve zbývající části trati
podařilo Peťu předběhnout a poskočit na bronzový stupínek. Vzápětí si pro druhé místo v kategorii
S doběhl Honza Kohoutek stíhaný Vaškem Hadravou. Po kratší pauze, která byla způsobená
seběhnutím skupiny závodníků na obtížné kontrole v pasece, se bylo opět na co koukat. Na diváckou
kontrolu přiběhl balík běžců závodní kategorie vedený Petrem Zeleným, kterého v rychlém sledu
následoval Martin Dvořák, Jirka Klieštik a Tom Hanžl. Pátou pozici nakonec udržel Petr, za kterého
se výborným finišem dostal Tom. Sedmé místo uhájil před Jirkou Martin. V kategorii žen přiběhla
rozladěná Lenka s odhodláním v závodě nepokračovat, což bylo nakonec i potvrzeno zřetelným
zájmem Klárky o to, aby maminka již nikam neodbíhala. Lence tak chyběly 2 kontroly, což znamenalo
půlhodinovou penalizaci. Lenka tak musela čekat, zda se jí podaří udržet v tu chvíli druhé místo.
To se nepodařilo, stříbro nakonec získala poctivě běžící Ludmila Pavelková. V závěru ještě doběhl
zcela mimo prostor a čas se vyskytující Štěpán, u něhož do této chvíle nevíme, kde všude se vlastně
vyskytoval. Se svým oranžovým trikem působil navíc jako pohyblivá kontrola, což některé závodníky
mátlo. Toto byl nový prvek Jerry cupu, o jehož zařazení v příštích ročnících budeme uvažovat :-)
Rád bych ještě poblahopřál Martičce Švarcové, která absolvovala celý scorelauf dva dny po termínu
porodu a vysloužila si tak obdiv závodníků i pořadatelů. Aniž by o tom Martička věděla, obnovila
kategorii P (procházka), která byla zavedena hned v prvním ročníku, ovšem nikdy se jí nikdo
nezúčastnil. Až nyní. Do příštích ročníků je tedy cesta pro všechny těhotné nebo i rodiče s dětmi
otevřená!